Ve škole se hrálo, zpívalo a také vzpomínalo
Chyšky – Zdejší Základní škola si uplynulou sobotu připomněla 45. výročí svého založení. Při této příležitosti se uskutečnil slavnostní Den otevřených dveří s bohatým programem, o který se postarali současní i bývalí žáci a zaměstnanci školy. Pamětníci si s trochou nostalgie prohlédli prostory školy a zavzpomínali si společně nad fotografiemi a školními kronikami, současní školáci předvedli ukázky ze své bohaté zájmové činnosti.
Nová školní budova v Chyškách byla postavena nákladem tři miliony dvě stě tisíc korun a výuka zde byla slavnostně zahájena 2. září 1962. Podle školní kroniky pak večer následovala veselice v místním hostinci, však také otevření moderní školní budovy bylo pro místní obyvatele velkou událostí. Čas ale uplynul jako voda a minulou sobotu se v prostorách školy sešlo hned několik generací bývalých žáků i pamětníků, kteří mohli porovnávat starou a novou školu. Původní školu, ve které se učilo od roku 1844 a zdejší obyvatelé ji ještě nosí ve svých vzpomínkách, nahradila na svou dobu velice moderní stavba. Dnes zdejší školu navštěvuje 136 žáků, v pedagogickém sboru působí 13 učitelů. Děti si mohou vybírat z bohaté nabídky zájmových kroužků.
Od břidlicové tabulky k počítači
Sobotní školní slavnost zahájila ředitelka školy Jana Korandová, která mezi hosty přivítala i pamětnici Květuši Našincovou. Ta se do zdejší – tehdy ještě staré školy – vydala poprvé před osmdesáti lety v doprovodu svého tatínka a po několika letech se sem opět vrátila jako učitelka. Pamatuje ještě doby, kdy nejlepším prostředkem na zklidnění neposedných žáků byla pružná rákoska,i výuku psaní na břidlicovou tabulku, která měla tu výhodu, že co se nepovedlo, jednoduše se smazalo. S inkoustem v kalamáři a perem s násadkou již bylo psaní obtížnější a o kańky nebývala nouze. Místo dnešních prostorných šaten byly ve staré škole jen police na boty, které ale dříve byly spíše vzácností a v policích tehdy převažovaly dřeváky.
Květuše Našincová dodnes velice ráda vzpomíná na první školní výlet, kdy žáci zdejší školy vyrazili žebřiňáky na Zvíkov. Co učitelku, která žáčkům zasvětila celý život, dnes na mladé generaci nejvíce mrzí? To, že málo mluví, recitují a zpívají, před četbou knih dávají přednost televizi a počítači. Kantorka, která poutavě zpracovala u příležitosti výročí školy události ze školní kroniky, se ale záhy mohla přesvědčit, že děti z chyšecké školy si i dnes s chutí zazpívají, zatančí, umí pěkně recitovat a dokáží tak prezentovat svoji školu.
V pestrém pásmu se veřejnosti představily všechny třídy, od první do deváté. Zazněly verše, hodně se zpívalo a také tancovalo. Školní pěvecký sbor nastudoval pohádkový muzikál o Červené karkulce, taneční kroužek zatančil v rytmu country. Bývalé žákyně školy zazpívaly známé melodie a udělaly tak pěknou tečku za celým programem. Následovalo posezení ve cvičné kuchyni, kde se stoly prohýbaly pod skvělými dobrotami, ty byly dílem učitelek i maminek zdejších žáků. Přítomným vyhrávala kapela Grand, ve které působí zdejší školník Josef Kudrna. Pamětníci se zájmem nahlíželi do školních kronik, se zájmem si prohlédli i projekt Proměny Chyšecka, který zde prezentoval Jiří Školník z milevského gymnázia.
Po dlouhé době se ve zdejší škole mohli opět setkat bývalí spolužáci a učitelé, kteří se neviděli mnohdy i řadu let.
Mezi pamětníky nechyběl ani dlouholetý ředitel zdejší školy Bohuslav Urban, který do Chyšek přišel po vojně v roce 1948 a učiteloval ještě ve staré škole, dvacet let zde působil jako ředitel školy. Zasloužil se o rozvoj ovocnářství a díky jeho péči vzkvétala i školní zahrada. „V šedesátých a sedmdesátých letech byly velmi populární mičurinské kroužky a my jsme se zde také pokoušeli vyšlechtit odolné odrůdy, ve zdejší ovocné zahradě, v nadmořské výšce téměř sedm set metrů jsme pěstovali přes sto odrůd jabloní a přes třicet odrůd dalších ovocných stromů,“ vzpomíná Bohuslav Urban, kterému v sobotu přišli bývalí žáci poděkovat za to, že je zasvětil do tajů roubování a pěstování ovocných stromů.
Oslava výročí školní budovy v Chyškách se vydařila, účastníci odcházeli nebo se rozjížděli do vzálenějších míst spokojení a plní zážitků a dojmů.
Radka Velková