Chyšecký kulturní dům praskal ve všech

Chyšky - Je příjemný, májový podvečer, 5.května 2010. Na Čertově hrbatině v Chyškách se v tento podvečer doslova každý chystal do místního kulturního domu.

"Nevíš, co se dnes v kulturáku děje?", oslovuje prošedivělý pán spěchající ženu s malý dítětem.

"Škola pořádá pro rodiče Jarní akademii", sděluje žena a pokračuje v rychlé chůzi.

Říkám si, pravděpodobně maminka některého z množství vystupujících dětí. Sice již dítě ve škole nemám. Jsem však zvědavý, snad mě nevyhodí a jdu se do "kulturáku" podívat.

Vstupuji, u vchodu mě vítají sympatické tváře a rozzářené oči. Tak jako jiní přede mnou, či za mnou, přispívám do kasičky.

Dostávám vkusný program dnešního kulturního vystoupení. Očima hledám jestli si ještě někam sednu. Všude plno maminek, tatínků, babiček či příbuzných. Samozřejmě, že nechybí ani děti.Už je mi jasné, proč tolik žena s malým dítětem spěchala. Místo jsem našel, rozhled bude také dobrý. Otvírám vkusný program, čtu "Co se nám podařilo". Obdivuji co všechno děti chyšecké školy dokázaly v jednotlivých předmětech na krajských, okresních či jiných soutěžích. Je zde i mimoškolní činnost školní družiny či akce EVVO jako jsou Den stromů, Den vody, Světový den bez aut, Den Země a dřevěné dny. Se zaujetím si také čtu celoroční zapojení školy do čtyř programů " Les ve škole-škola v lese", "Školní zahrada", "Recyklohraní" a posledním je program EKOŠKOLA. Cílem školy je získat prestižní mezinárodní titul, přeji jim to.

Program zavírám, zaplněný sál totiž tleská, na pódiu slyším vlídná slova uvádějících. A to již na scénu vstupují malé děti, dle programu je na pořadu vystoupení žáků I.stupně. Z pódia jsou slyšet písně, básničky či scénky. Děti jsou usměvavé a je vidět, že mají ze svého vystoupení upřímnou radost. Oceňují to i jejich rodiče či příbuzní svým potleskem.

Mojím přítelem na akademii je program v rukou. Při potlesku nevím kam s ním, je však pro mě důležitý. Druhým bodem je divadelní hra žáků 9.třídy s nezvyklým názvem "Naše Země stůně". Nic jsem o tom neslyšel a tak jsem zvědav.

V průběhu hry mi pak bylo vše jasné. Deváťáci, díky, naše Země potřebuje pomoc. Váš boj proti všem, kteří Zemi ničí a ubližují jí, je chvályhodný. Divákům se hra líbila a oceňují ji dlouhým potleskem.

V další části Jarní akademie se mi, při hudebním vystoupení páťáků s písní Charleston, pohybují nohy ve známém rytmu. Asi si vzpoměly na léta minulá. Angličtinu jsem se ve škole nikdy neučil, měli jsme ruštinu a také jsem chodil na "fráninu". Na scéně jsou šesťáci a jejich anglické verze českých básniček pro maminky. V podání dětí mi je "anglina" docela příjemná. Jazyky jsou pro dnešní děti devizou pro budoucnost.

Co to je aerobik vím, děvčata svým vystoupením roztleskala sál a mnoho z přítomných by nejraději cvičilo s nimi. Říkám si :"Mládí je mládí", cvičící žákyně mi to opět potvrdily.

Hlavou se mi promítla ruština, fránina, viděl jsem anglickou verzi českých básniček, najednou se sálem ozývá němčina. Na škole se vyučuje i tomuto jazyku, proto následuje "Módní přehlídka v německém jazyce". Přítomní se od dětí přiučili některá slovíčka a pobavila módním oblečením.

Při dalším divadelním představení jsem se vrátil do svých dětských let. Školáci zahráli "Sněhurku a sedm trpaslíků". Trpaslíci byli úžasní, z královny šel strach a já držel palce Sněhurce. Všechno v závěru dopadlo dobře, přišel totiž princ.

Pohádka skončila a aplaus publika byl zasloužený.

V programu jsem také četl o úspěchu třech žákyň 5. třídy v soutěži "Jihočeský zvonek". No a najednou toto trio bylo před spokojeným sálem. Musím uznat, kvalita je kvalita, úspěch děvčat zasloužený, výkon perfektní.

Akademie končí dlouhotrvajícím potleskem a já si ji uchovám ve svém nitru. Na poslední stránce programu se píše : " Vedení školy děkuje všem vyučujícím za přípravu žáků a přeje všem dětem co nejkratší cestu k prázdninovým dnům." I já bych chtěl všem poděkovat a příště nashledanou.

"Divák"