Reportáž z lyžařského výcviku
Do školy nesli lyže, hole, helmy,…
Pondělní ráno nemohli někteří dospat. Cesta do školy byla příjemná. Žádné učebnice, žádné sešity či další učební pomůcky. Nesli sjezdařské lyže, hole, helmy. Nezapoměli však ani na svačinu a dostatek teplého pití. Peníze potřebovali pouze na autobus. Vlek měli od Františka Procházky zdarma. Než se však dostali k samotnému výcviku, uslyšeli od svého učitele tělesné výchovy poučení o chování a bezpečnosti při lyžařském výcviku. „ To není potřeba“, prohodil někdo z přítomných. Učitel však k tomu přidal i kontrolu lyží a bezpečnostního vázání. Vše je v pořádku. Učitel dává dětem povel : „ Jdeme na autobus, připravte si peníze.
Nezapomeňte na slušné vychování.“ Přijíždí autobus, děti si kupují lístek do Záluží. Cesta trvá deset minut a už vystupují. Od autobusu je to asi pět minut na lyžařský svah.
Vzal jsem si volno
Je zataženo. Mrzne jen praští, je bezvětří. Na místě výcviku je již majitel vleku. „ Vzal jsem si volno.“, říká obětavý František Procházka. To musí ocenit každý. Kdo by to dnes udělal. Výcvik začal. První seznámení se sněhem, první kroky na lyžích a hned je jasné. Většina z přítomných již lyže ovládá. Ten zbytek dětí se snaží, podstupují základní výcvik a čas přináší ovoce. „Nikdo se nebojí. To je dobrý základ.“, prohlásí učitel. Vlek se nezastavuje. Jízda střídá jízdu a spokojenost vyzařuje z dětských tváří. „Je čas svačiny. Musíte také něco sníst a pravidelně pít.“, je slyšet z úst vyučujícího. Přestávka dlouho netrvá. Svačiny mizí v žaludcích. Vhod přišlo i teplé pití. Čas v přírodě přímo letí a plyne i dětem. Ty, co ráno sotva stály na lyžích, jezdí již obstojně. První den výcviku pomalu končí. „ Za pět minut končíme a jdeme na autobus.“, slyšíme od učitele. „ To ještě stačím sjet pětkrát.“, zakřičí žlutá kombinéza a už jede po svahu. „ Já také. Já také.“, dodávají další. Vlek ukončuje pětiminutovku. Všichni jsou v pořádku. Žádné zranění. Počasí vydrželo, sněhu bylo až, až. Přesun na autobus, příjezd do Chyšek, čekající kuchařky s dobrým obědem. Končí první den výcviku. „ Zítra máme na fotbalovém hřišti běžecký výcvik.“ , připomíná dětem učitel. „ Já zítra nepříjdu, musím na lékařskou prohlídku.“, omlouvá se Lucka.
Pokud někdo spadne, zastavíme se a pomůžeme mu
Druhý výcvikový den má v programu běžky. Většina dětí si lyže zapůjčila ve škole. To je dobrý vklad. Po povinném poučení a kontrole lyží, vybíhá skupinka dvanácti sedmáků do zasněženého terénu. Stopu prorážejí silní kluci. Hezčí a konstrukčně slabší jedou za nimi.
Peleton uzavírá učitel. Je mrazivo. Příroda je zahalena v mlze. Slova učitele : „Pokud někdo spadne, zastavíme se a pomůžeme mu.“ , si všichni berou k srdci. Pádů na začátku bylo dostatek. Není se čemu divit. Hluboký, čerstvě napadaný sníh, nevyjetá stopa. Zkus se potom zvednout. Po skoro hodinové jízdě se ocitají sedmáci na fotbalovém hřišti. Zde se má uskutečnit jejich základní běžecký výcvik. Hřiště je naplněno tunami sněhu. „Uděláme si rozestupy. Každý si vyjede svou stopu. Nedoporučuji padat.“, slyší děti z úst svého vyučujícího. Kupodivu , výcvik je plynulý. Mnoho se nepadá. Ve svých stopách se žáci učí klasický způsob. Začíná běh střídavý, navazuje soupaž. Na bruslení nejsou podmínky.
Na oblohu se prodralo sluníčko
Kolem desáté hodiny se mění počasí. Mlha mizí v nedohlednu. Na oblohu se prodralo krásné sluníčko. To vlilo dětem novou energii. Bylo nádherně. V programu jsou i závody ve sprintu na sto metrů. Z děvčat vyhrává Nina. Jedna z favoritek, Dominika, pádá a sklesle dobíhá do cíle. Mezi chlapci vyhrává Zdeněk. Druhým závodem je běh vytrvalý na 400 m. Závod dívek opět vyhrává Nina a z kluků má nejlepší fyzičku Patrik.
Štafetový závod na 4x100 m vyhrává první družstvo chlapců. Druhou pozici však získaly dívky, třetí je druhá chlapecká štafeta. Při výcviku se také dodržují přestávky na jídlo a pití. Běžkař musí také umět sjíždět různé terénní nerovnosti, kopce či jen kopečky. V tomto směru plynula další výuka. Kluci i dívky jezdili s chutí. Sem tam byl nějaký pád. Tato činnost postupně vymizela.
Mamka vzkazuje, máme se zastavit na občerstvení
Na závěr druhého dne má Vojta
Chochole pro učitele vzkaz od mamky.
„ Pane učiteli , mamka Vám
vzkazuje, že až pojedeme přes Růženou,máme se zastavit na malé
občerstvení.“ Odpověď je rychlá. „Vyřiď mamimce, že
děkujeme za pozvání. Výlet na Růženou máme v plánu až
poslední den.“ Dominika, Nina a Anička se včak durdí : „
V pátek máme ale generálku aerobiku na ples.“ Po chvilce
učitel rozhoduje : „ Dobrá, uděláme změnu. Na Růženou
pojedeme zítra a v pátek trasu Chyšky-Nová
Ves-Hrachov-Voděrady-Nálesí-Ratiboř a zpět.“ Touto změnou se
již všichni těší na středu. Proč také ne. Bude svačina.
Třetí den vyráží dvanáctičlenná skupinka sedmáků, s ní pochopitelně i učitel, po trase Chyšky-Nosetín-Růžená a zpět. Zima je, vítr nefouká, obloha zatažená. Po včerejším sluníčku ani památky. Skupinku běžkařů tentokrát hřeje pocit blízké svačinky. Nikdo ani nevnímal občasný pád či pobíhající srnčí na zasněžených pláních. Terénní nerovnosti se překonávají s lehkostí. Představa cedule Růžená, znamená jistě teplý čaj u Chocholů. Nebo snad něco jiného? Skupinku přivádí domácí Vojta na dvůr. Zde je vítá jeho otec Václav. Domácí pán prohodí několik vět se svým bývalým učitelem. Zavzpomínají i na školu. Ze dveří vychází babička Vojty. Všichni se navzájem znají a tak je na dvorku pěkně veselo. Děti sundavají běžky. „ Pojďte dál. Máme pro Vás přichystanou svačinu.“, slyší děti z úst usměvavé Marie Chocholové.
To si Váša máknul
Sedmáci vchází do místnosti a žasnou. Na stolech chlebíčky, bábovka a teplý čaj. Útulné prostředí a vřelá nálada dává dětem zapomenout na lyže. Učitel chválí prostředí i pohostinnost. „ To si Váša máknul. Dříve to byla maštal. Letošního Silvestra nás tu bylo dvacetšest.“, vysvětluje babička Chocholová. Řeč se stočí i na děti, vnoučata a pravnoučata.
Ze stolů mizí chlebíčky, bábovka, dopil se i čaj. Dovídáme se, že to vše připravila maminka Vojty, Eva Chocholová. Samozřejmě jí pomáhal i Vojta. V pěkném a útulném prostředí by dobře bylo. Co naplat. Lyžaře čeká cesta zpět. Vřelé poděkování, zamávání a už sviští běžky směr Chyšky. Pády už nejsou. Dokonce se sjíždějí strmější kopce. Jen to počasí je pořád stálé, zatažená obloha a mráz. Třetí den mají děti za sebou. Zítra je čekají opět sjezdovky v Záluží.
Můžeme na skokánek ?
V předposlední den lyžařského výcviku zajíždí dvanáctičlenná skupinka opět na svah do nedalekého Záluží. Majitel lyžařského zařízení právě upravuje čerstvě zasněžený svah. Vítá se s dětmi. Počasí stále stejné. Zataženo, mrazivo a bezvětří. Svah je pro děti. Takové podmínky by nikde jinde neměly. Jízda střídá jízdu. Ti, co v pondělí s obtížemi sjížděli, mají dnes další možnosti. Skupinka pokročilých ovládá své lyže téměř dokonale. „Pane učiteli, můžeme na skokánek?“, vyletí z úst malých lyžařů. Skokánek je menší, uplácaný můstek ze sněhu. Ti dokonalejší dostávají souhlas. Radost ze sněhu a pohybu je na dětech vidět. „Můžete nás vyfotit jak skáčeme?“ , žadoní děti. Pořízené záběry půjdou na „Spolužáky“. Tak, jako měly děti závody na běžkách, soutěžilo se i ve sjezdu. Nejrychlejší byli Nina a Jakub. Čas neúprosně zavelel k odjezdu. Je zde poděkování Františku Procházkovi. „Takových lidí by mělo být víc.“, myslí si učitel o svém bývalém žákovi. Čtvrtý den skončil zataženou oblohou. Po sluníčku nebylo ani památky. Možná snad zítra na běžecké tůře .
Skoro pánská jízda
Poslední výcvikový den byl ve znamení pánské jízdy. Vlastně , byla zde Lucka. Jediná květinka. Ostatní dívky měly generálku aerobiku. „Dnešní trasa je Chyšky-Nová Ves-Hrachov-Voděrady-Nálesí-Ratiboř a zpět. První pojede Vojta. Já jedu opět poslední.“,to jsou slova učitele tělesné výchovy. Tempo je trochu svižnější. Ve stopě jsou převážně kluci, Lucka se však drží. Po chvilce je skupinka u cedule Nová Ves, jinak zvaná Percule. Jeden dokumentační snímek a uhání se směr Hrachov. V zasněžených polích a lukách je vidět plno srnčího. Co si o nás asi myslí? K přírodě se však chováme s úctou. Další foto je pořízeno z Hrachova . Několik minut věnujeme svačině a pití. Před námi jsou Voděrady. Menší zastávka u této vesničky. Vyjedeme menší kopeček. Je cítit závan větru. Obloha stále zatažená, mráz barví naše tváře a před námi Nálesí. Nic zajímavého se neděje. Snad jen neustálé hlášky Patrika. Někdy se doslova popadáme za břicho. Z Nálesí sjíždíme do Ratiboře. Chvilka oddychu a pokračujeme na zpáteční cestě do Chyšek. „Jede, jede, poštovní panáček.“, z ní poštovního auta. Poštovní doručovatelky nás zdraví a mávají. Před cílovou stanicí se ještě stavíme na fotbalovém hřišti. Zde probíhal běžecký výcvik v úterý. Dnes již nikdo nepadá a spokojeně se všichni kloužou na běžkách. U Nové Vsi nás opět zdraví poštovní vůz. V těchto podmínkách to určitě není lehké. Na dopisy však čekají lidé i v těch zapadlých vesničkách. Poslední výcvikový den skončil.
Smyslem bylo, aby se děti nebály postavit na „prkénka“. To se podařilo. Většina z nich si i nadále nechala zapůjčené běžky. Pro tento sport jsou letos ideální podmínky. Jen je se svými rodiči, příbuznými či přáteli využít.
Josef Fuka