Chyšecké děti viděly Život v korunách stromů
2. 6. 2011
Karolina Tvrdíková
ekoškola
Chyšky,Německo - K Mezinárodnímu roku lesů 2011 se ZŠ Chyšky zapojila do projektu "Život v korunách a pod korunami stromů kolem nás".
V rámci tohoto projektu uskutečnili ve čtvrtek 2. června 2011 žáci a žákyně zmíněné školy exkurzi do německého Národního parku Bavorský les. Po dvouhodinové cestě autobusem se ocitají v Neuschonau, místě jejich exkurze. V této lokalitě Bavorského lesa se nachází i nejdelší Stezka korunami stromů na světě. Je dlouhá 1300 m a v horském smíšeném lese je ve výšce 8-25 m skrze koruny buků, jedlí a smrků.
Na šesti didaktických stanicích byly dětem názorně a živě prezentovány životní formy lesní funy a flóry.
Strom-trojzvuk byl název stanice 1, kdy se děti nacházely ve středohorském smíšeném lese s převážně zastoupeným bukem, smrkem a jedlí. Dovídají se, že buk dorůstá do výšky 40 m, kmen je štíhlý, pokrytý tenkou hladkou borkou bělošedé barvy, někdy s mírným namodralým nádechem. Koruna je mohutná, pravidelného vejčitého tvaru. Plody jsou bukvice-trojboké nažky pokryté měkkými ostny. pro člověka jsou jedovaté. Smrky obvykle dosahují mohutného vzrůstu až 60 m. Kůra je drsná, šupinovitého vzhledu. Jedle je velmi vysoký strom ( až 65 m )s válcovitým rovným kmenem o průměru až 2 m. Kůra je hladká, většinou světle šedivá.
Na stanice 2, která je nazvána Mrtvé dřevo-plné života, se děti dovídají, že na umírajících a odemřelých stromech je závislá zhruba jedna třetina všech rostlinných a živočišných druhů v lese. Těžbou dřeva je velmi často tento důležitý živočišný zákon narušován. Německý průvodce, český mluvící, dále informuje o tom, že v Národním parku Bavorského lesa zůstává tento proces nenarušován, tím je zajištěna báze života pro 900 druhů hub, 400 druhů brouků a 20 ptačích druhů. K vidění byl i ten fakt, jak hojný je život jen na jednom jediném mrtvém smrku.
Třetím stanovištěm na stezce je Proluka-vůbec ne prázdná. Ve stínu ohromného stromu odpočívají obyvatelé lesa...
Ve starém nepropustně uzavřeném lese roste jen málo rostlin. Je zde nedostatek světla a tepla. Na tomto místě je také i malé množství navštěvujícího hmyzu a malá hustota býložravců. Dravě žijící zvířata zde najdou jen skrovnou kořist. Bouře či lýkožrouti rozevřou korunu, utvoří se zde lesní proluka: světelné a tepelně podmínky se změní, rozklad a tvorba humusu se zde urychlí, půdu bohatou na živiny pokryjí byliny. Také přilétají motýli, čmeláci, květinové mouchy a brouci, kteří sají nektar a požírají pyl. Bujná vegetace vede k přemnožení myší a to láká zvěř, jako např. srny, jelena lesního a tím také rysa. Sova obecná a káně číhají na malé hlodavce, v noci v lesních prolukách loví netopýr hmyz.
Na stanici 4, nazvané Světlo a stín, jsou typické stromy smíšeného lesa - jedle, smrk a buk, které mají své růstové taktiky. Jedle klíčí ve stínu, v němž střídmě setrvává i po celých 150 let, dokud staré stromy neuvolní místo v korunách. Má čas potencionálně 400 let, než se z ní stane nádherný strom.
Mladý buk roste i v polostínu. Obyčejně se buk dožívá průměrně 350 let. Později zabraňuje růstu jiných stromů jeho hustá koruna.
Smrk potřebuje k svému růstu světlo. Může se dožít až 400 let, pokud ho předčasně neporazí bouře, či nenapadnou kůrovci smrkoví a tím jeho život předčasně ukončí.
Pátá stanice, pod názvem Celosvětové bádání v korunách stromů, se zabývá průzkumem korun stromů. Bádání v korunách se zabývá výzkumem nesčetného počtu druhů, které žijí v nejvyšší stromové etáži - mnohé z nich jen tam. Běžně užívanou metodou je nastříkání Pyrethrem. Padající hmyz je poté zachycen do plachty či nálevek ( trychtýřů ), spočítán a zařazen.
Šestým stanovištěm byl Strom-dům, kdy podobně jako dům tak i strom má rozdílné etáže s různorodými obyvateli. Sklep a přízemí, kdy ve tmavém vlhkém prostoru, kde se nacházejí kořeny, žijí kroužkovci ( žížaly ), stejně jako krtek, myši, kteří kořeny požírají. Přízemí je utvářeno zpráchnivělým listím a mrtvým dřevem a zde jsou šneci, brouci a také dravci jako je drozd obecný. V prvním poschodí jsou vespolek specialisté, kteří se udrží v kůře zatnutými drápy, např. datel a brhlík lesní. Zde loví např. pavouky. Přístřešek-ateliér je zcela na vrcholku a zde jsou příznivé podmínky k životu. Hostem v korunách stromů je kuna lesní, která loví svou oblíbenou veverku, skáče z koruny na korunu. Najdeme zde také křivku obecnou či ohroženou skupinu brouků z čeledi tesaříkoití.
Vrcholem stezky pak byla 44 m vysoká stromová věž. Jedinečná a jediná svého druhu, nejen svojí vzdušnou architektonickou formou, ale také svým druhem a metodou výstavby. Tato věž se tyčí nad 3 pravěkými 38 m vysokými jedlemi a bukem. Od kmenu až nad vrcholky stromů mohly děti zaregistrovat nečetné životní formy, např. mechovitý porost, hmyz, malé živočichy a ptactvo. Po výstupu na plošinu byly děti odměněni nezapomenutelným výhledem. Za obcí Lusen a Rachel viděly přes sto kilometrů se rozprostírající zelené moře Bavorský a Český les.
Po absolvování nejdelší stezky v korunách stromů se chyšečtí školáci vydali na několika kilometrový okruh Národním parkem, aby poznali tzv. výběhy. "Cestování" Národním parkem bylo v naprosté tichosti, v klidu a pohodě. Kdo chtěl na vlastní oči vidět "místní" obyvatele z říše zvířat, musel respektovat řád parku. Na své cestě lesním prostředím neměli všichni stejné štěstí vidět svá oblíbená zvířátka. Např. Veronika s Cecílii chtěly bezpodmínečně spatřit rysa. Štěstí jim však nepřálo. Na vlastní oči však viděly vydru říční, spousty ptactva, divokou kočku či medvědy při své svačince. Zážitkem pak bylo "střetnutí" se stádem divočáků. Malá selátka si mnozí s chyšeckých dětí i pohladily. Fotoaparáty a mobily v rukou dětí byly pořád v permanenci, každý si mohl vyfotit co chtěl.
Čas v Národním parku uběhl velmi rychle, někoho bolely i nohy, došlo i na občerstvení, svačinu a nastalo loučení s příjemným prostředím Bavorského lesa.
Na zpáteční cestě domů se ještě chyšecká výprava zastavila ve sklářské huti v Mautthu. Čeští majitelé Pavel Filo a Václav Sobotka v příjemném prostředí sklárny ukázali dětem svou každodenní sklářskou práci. Některé děti si dokonce mohly i vyfouknout svou kouličku.
Večerní návrat chyšeckých školáků do svých domovů byl plný zážitků a vyprávění z celodenního poznávání přírody, a to je dobře.
Na fotosnímku 0303 Josefa Fuky vidíme část chyšecké výpravy, devíťáky, na stezce v korunách stromů.
Na fotosnímku 0301 Josefa Fuky je česky mluvící německý průvodce při svém výkladu na stanovišti, vpravo uč. Josef Vachta.
V rámci tohoto projektu uskutečnili ve čtvrtek 2. června 2011 žáci a žákyně zmíněné školy exkurzi do německého Národního parku Bavorský les. Po dvouhodinové cestě autobusem se ocitají v Neuschonau, místě jejich exkurze. V této lokalitě Bavorského lesa se nachází i nejdelší Stezka korunami stromů na světě. Je dlouhá 1300 m a v horském smíšeném lese je ve výšce 8-25 m skrze koruny buků, jedlí a smrků.
Na šesti didaktických stanicích byly dětem názorně a živě prezentovány životní formy lesní funy a flóry.
Strom-trojzvuk byl název stanice 1, kdy se děti nacházely ve středohorském smíšeném lese s převážně zastoupeným bukem, smrkem a jedlí. Dovídají se, že buk dorůstá do výšky 40 m, kmen je štíhlý, pokrytý tenkou hladkou borkou bělošedé barvy, někdy s mírným namodralým nádechem. Koruna je mohutná, pravidelného vejčitého tvaru. Plody jsou bukvice-trojboké nažky pokryté měkkými ostny. pro člověka jsou jedovaté. Smrky obvykle dosahují mohutného vzrůstu až 60 m. Kůra je drsná, šupinovitého vzhledu. Jedle je velmi vysoký strom ( až 65 m )s válcovitým rovným kmenem o průměru až 2 m. Kůra je hladká, většinou světle šedivá.
Na stanice 2, která je nazvána Mrtvé dřevo-plné života, se děti dovídají, že na umírajících a odemřelých stromech je závislá zhruba jedna třetina všech rostlinných a živočišných druhů v lese. Těžbou dřeva je velmi často tento důležitý živočišný zákon narušován. Německý průvodce, český mluvící, dále informuje o tom, že v Národním parku Bavorského lesa zůstává tento proces nenarušován, tím je zajištěna báze života pro 900 druhů hub, 400 druhů brouků a 20 ptačích druhů. K vidění byl i ten fakt, jak hojný je život jen na jednom jediném mrtvém smrku.
Třetím stanovištěm na stezce je Proluka-vůbec ne prázdná. Ve stínu ohromného stromu odpočívají obyvatelé lesa...
Ve starém nepropustně uzavřeném lese roste jen málo rostlin. Je zde nedostatek světla a tepla. Na tomto místě je také i malé množství navštěvujícího hmyzu a malá hustota býložravců. Dravě žijící zvířata zde najdou jen skrovnou kořist. Bouře či lýkožrouti rozevřou korunu, utvoří se zde lesní proluka: světelné a tepelně podmínky se změní, rozklad a tvorba humusu se zde urychlí, půdu bohatou na živiny pokryjí byliny. Také přilétají motýli, čmeláci, květinové mouchy a brouci, kteří sají nektar a požírají pyl. Bujná vegetace vede k přemnožení myší a to láká zvěř, jako např. srny, jelena lesního a tím také rysa. Sova obecná a káně číhají na malé hlodavce, v noci v lesních prolukách loví netopýr hmyz.
Na stanici 4, nazvané Světlo a stín, jsou typické stromy smíšeného lesa - jedle, smrk a buk, které mají své růstové taktiky. Jedle klíčí ve stínu, v němž střídmě setrvává i po celých 150 let, dokud staré stromy neuvolní místo v korunách. Má čas potencionálně 400 let, než se z ní stane nádherný strom.
Mladý buk roste i v polostínu. Obyčejně se buk dožívá průměrně 350 let. Později zabraňuje růstu jiných stromů jeho hustá koruna.
Smrk potřebuje k svému růstu světlo. Může se dožít až 400 let, pokud ho předčasně neporazí bouře, či nenapadnou kůrovci smrkoví a tím jeho život předčasně ukončí.
Pátá stanice, pod názvem Celosvětové bádání v korunách stromů, se zabývá průzkumem korun stromů. Bádání v korunách se zabývá výzkumem nesčetného počtu druhů, které žijí v nejvyšší stromové etáži - mnohé z nich jen tam. Běžně užívanou metodou je nastříkání Pyrethrem. Padající hmyz je poté zachycen do plachty či nálevek ( trychtýřů ), spočítán a zařazen.
Šestým stanovištěm byl Strom-dům, kdy podobně jako dům tak i strom má rozdílné etáže s různorodými obyvateli. Sklep a přízemí, kdy ve tmavém vlhkém prostoru, kde se nacházejí kořeny, žijí kroužkovci ( žížaly ), stejně jako krtek, myši, kteří kořeny požírají. Přízemí je utvářeno zpráchnivělým listím a mrtvým dřevem a zde jsou šneci, brouci a také dravci jako je drozd obecný. V prvním poschodí jsou vespolek specialisté, kteří se udrží v kůře zatnutými drápy, např. datel a brhlík lesní. Zde loví např. pavouky. Přístřešek-ateliér je zcela na vrcholku a zde jsou příznivé podmínky k životu. Hostem v korunách stromů je kuna lesní, která loví svou oblíbenou veverku, skáče z koruny na korunu. Najdeme zde také křivku obecnou či ohroženou skupinu brouků z čeledi tesaříkoití.
Vrcholem stezky pak byla 44 m vysoká stromová věž. Jedinečná a jediná svého druhu, nejen svojí vzdušnou architektonickou formou, ale také svým druhem a metodou výstavby. Tato věž se tyčí nad 3 pravěkými 38 m vysokými jedlemi a bukem. Od kmenu až nad vrcholky stromů mohly děti zaregistrovat nečetné životní formy, např. mechovitý porost, hmyz, malé živočichy a ptactvo. Po výstupu na plošinu byly děti odměněni nezapomenutelným výhledem. Za obcí Lusen a Rachel viděly přes sto kilometrů se rozprostírající zelené moře Bavorský a Český les.
Po absolvování nejdelší stezky v korunách stromů se chyšečtí školáci vydali na několika kilometrový okruh Národním parkem, aby poznali tzv. výběhy. "Cestování" Národním parkem bylo v naprosté tichosti, v klidu a pohodě. Kdo chtěl na vlastní oči vidět "místní" obyvatele z říše zvířat, musel respektovat řád parku. Na své cestě lesním prostředím neměli všichni stejné štěstí vidět svá oblíbená zvířátka. Např. Veronika s Cecílii chtěly bezpodmínečně spatřit rysa. Štěstí jim však nepřálo. Na vlastní oči však viděly vydru říční, spousty ptactva, divokou kočku či medvědy při své svačince. Zážitkem pak bylo "střetnutí" se stádem divočáků. Malá selátka si mnozí s chyšeckých dětí i pohladily. Fotoaparáty a mobily v rukou dětí byly pořád v permanenci, každý si mohl vyfotit co chtěl.
Čas v Národním parku uběhl velmi rychle, někoho bolely i nohy, došlo i na občerstvení, svačinu a nastalo loučení s příjemným prostředím Bavorského lesa.
Na zpáteční cestě domů se ještě chyšecká výprava zastavila ve sklářské huti v Mautthu. Čeští majitelé Pavel Filo a Václav Sobotka v příjemném prostředí sklárny ukázali dětem svou každodenní sklářskou práci. Některé děti si dokonce mohly i vyfouknout svou kouličku.
Večerní návrat chyšeckých školáků do svých domovů byl plný zážitků a vyprávění z celodenního poznávání přírody, a to je dobře.
Na fotosnímku 0303 Josefa Fuky vidíme část chyšecké výpravy, devíťáky, na stezce v korunách stromů.
Na fotosnímku 0301 Josefa Fuky je česky mluvící německý průvodce při svém výkladu na stanovišti, vpravo uč. Josef Vachta.
Na fotosnímku P 1080859 Josefa Vachty je čtvrťák Vít Průša při foukání své koule, vlevo jeho sestra Anna Průšová.
Na fotosnímku P 1080861 Josefa Vachty je šesťák Dominik Zeman při foukání své koule.
Na fotosnímku P 1080864 Josefa Vachty je ukázka práce českých sklářů.
Ods. Mgr.Fuka Josef,39853 Chyšky 113
fotogalerie byla smazána