Na skok k sousedům
Po několikahodinové jízdě autobusem, po českých a moravských cestách, nechyběla i populární D1, se ocitáme na území našeho východního souseda. Prvním dojmem na bývalém československém území je nádherná příroda umocněná čistotou, pořádkem a klidem.
Obec Oravský Podzámok leží v okrese Dolný Kubín v Žilinském kraji. Obcí protéká řeka Orava a poblíž se nachází známý Oravský hrad, v jehož podhradí tato vesnice vznikala. A právě pod tímto hradem parkujeme. Oravský hrad je naší první "velkou" zastávkou. Nejvyšší část hradu se nachází ve výšce 112 m nad hladinou řeky Oravy. Po zakoupení vstupenek nás prostorami hradu provází půvabná mladá slečna. Dovídáme se, že v polovině 13.stol. byl hrad postaven na místě dřevěného hrádku, o němž je první dochovaná písemná zmínka z r. 1267. Vznikl na strategicky důležitém místě uhersko-polské cesty a od r. 1370 byl župním hradem. Na Oravském hradě vládl rušný vojenský i společenský život, zejména ve středověku. V r. 1800 hrad vyhořel. Zrekonstruovaný byl jen částečně a k velké rekonstrukci došlo v letech 1953-1968, po jejímž dokončení se stal hrad sídlem Oravského muzea. R. 1922 zde byla natočena řada scén filmu Upír Nosferatu.
Pohled z hradních oken na okolní krajinu je úchvatný a v duši zanechává obdiv na stavbou takového sídla na strmé vápencové skále.
Opouštíme tyto úchvatné scenérie a ve večerních hodinách zajíždí náš autobus do obce Terchová, která je rodištěm slovenské legendy Juraje Jánošíka a nachází se v Národním parku Malá Fatra východně od Žiliny. Obec byla založena v r. 1580 a je spojována s tzv. valašskou kolonizací. Mezi památky zde patří kostel Sv. Cyrila a Metoděje, dřevěný betlém a Jánošíkova socha postavená v r. 1988 k 300.výročí jeho narození (1688). Procházka k této soše, tyčící se nad městem, byla sice strmá, ale následující pohled na městečko a blízký Rozsutec stál zato. Po typické slovenské večeři, já jsem měl halušky s klobásou, se ubytujeme v penziónu Stará škola v Terchové a po namahavém programu prvního dne uleháme k odpočinku. Já trochu později, nechtěl jsem si dát ujít utkání našich hokejistů se Švédskem na letošním MS. Televizi vypínám s pocitem prohry našeho nároďáku.
Po snídani odjíždíme do Vlkolínce. Druhý den našeho zájezdu začíná v dokonale zachovaném souboru lidové architektury situovaném do nádherného přírodního prostředí Velké Fatry. Vlkolínec je zapsaný na seznamu UNESCO. Není to skanzen, je sídlem, ve kterém žijí lidé a kde je vše autentické. V obci se nachází celkem 55 roubených dřevěnic, z nichž je trvale osídleno 18. Zajímavostí je ten fakt, že Vlkolínec je jedna z městských částí slovenského města Ružomberok a leží na jižním úpatí vrchu Sidorovo v nadmořské výšce 718 m. První písemná zmínka o obci pochází z r. 1376. Procházíme touto malebnou obcí a obdivujeme roubenou dvoupodlažní zvonici z r. 1770, roubenou rumpálovou studnu z r. 1860, zastavíme se u barokně klasicistního kostela Navštívení panny Marie a procházíme Liptovským muzeem s expozicí kultury bydlení s předměty používanými v domácnostech i zemědělství.
Opouštíme tuto památkovou rezervaci lidové architektury a náš autobus směřuje do Demanovské doliny, která je součástí Národního parku Nízké Tatry. Do cesty se nám však postavila početná skupina urostlých, krojovaných chlapců s harmonikou a také lahodným mokem. Chvilka, doprovázená společným zpěvem, mezi těmito místními chlapci byla pro všechny zážitkem na celý život. Loučíme se a pokračujeme v dalším programu.
Naším cílem je prohlídka Demanovské jeskyně svobody. Tato národní přírodní památka je nejdelší jeskynní systém na Slovensku. Je krasovou jeskyní v Nízkých Tatrách a byla objevena v r. 1921 Aloisem Králem. Má nejbohatší krápníkovou výzdobu. Z celkové délky 8897 m je pro veřejnost zpřístupněných asi 1600 m. Skládá se z dómů, síní a chodeb. Podzemním tokem je říčka Demanovka. Teplota jeskyně je 6-7 stupňů Celsia. Z pleistocénní fauny se zde nalezly kosti jeskynního medvěda v Medvědí chodbě. V hliněných jezírkách žije jeskynní rak tatranský, z jeskynních netopýrů zde byl zjištěný netopýr velký. Poblíž elektrických reflektorů vyrůstají různé druhy řas a mechů.
Procházka tímto jeskynním útvarem byla opravdovým zážitkem.
Za drobného deště přejíždíme do Pavčiné Lhoty a většina zkouší jízdu na letní bobové dráze o délce 1 000 m s šestnácti zatáčkami. Adrenalin způsobil, že někteří svou jízdu opakovali.
Druhý den zájezdu pomalu končí a naše ubytování je v nádherném prostředí hotelu Polianka v Lopeji. Po vydatné večeři většina účastníků zájezdu končí v přijemné posteli, aby i následující den byli fit.
Po chutné snídani odjíždíme z Polianky na zámek Bojnice, patřící k nejnavštěvovanějším památkám na Slovensku. Bojnický zámek je romantický zámek s částečně zachovalým původně gotickým a renesančním hradním jádrem. Leží na severním okraji slovenského lázeňského města Bojnice na pravém břehu řeky Nitry. První písemné zmínky o městě spadají do roku 1113. V areálu zámeckého parku je největší a nejstarší zoologická zahrada na Slovensku a Matúšova lípa. Malebný zámek často posloužil jako kulisa filmařům. Natáčela se zde i část filmu Šíleně smutná princezna. Po návštěvě tohoto prostředí odjíždíme v odpoledních hodinách zpět do České republiky. Abychom také domů dovezli něco ochutnat, vykoupíme všechny dostupné sýry či pochoutky při jedné nákupní zastávce. Po naší návštěvě již neměla prodavačka co nabízet. Opouštíme naše východní sousedy s pocitem příjemného prožití zájezdových dnů. Slovensko má kvalitu. To nakonec potvrdili i hokejisté této země na letošním MS.
Zpáteční cesta domů byla v klidu a pohodě, každý se již tešil na své blízké. Důkazem toho byla zvětšená frekvence používaných mobilů.
"OU"
Na fotosnímku 3641 Josefa Fuky je pohled na Oravský hrad.
Na fotosnímku 3682 Josefa Fuky je pohled na sochu Juraje Jánošíka v Terchové.
Na fotosnímku 3719 Josefa Fuky je pohled na Vlkolínec na úpatí vrchu Sidorovo.
Na fotosnímku 3739 Josefa Fuky je skupinka krojovaných místních chlapců.
Na fotosnímku 3789 Josefa Fuky je pohled zámek Bojnice.
Ods. Mgr.Fuka Josef,39853 Chyšky 113