Ekolíni se kamarádí s mumínky

Ekolíni druhé třídy v lednu neustále přemýšleli, jak je to s tím sněhem. Rampouch z lesa ze zimní výpravy se ztratil. Jak to tedy vlastně v přírodě funguje s vodou, sněhem a teplotou?

V hodině českého jazyka, ve čtenářské dílně,  jsme se při četbě seznámili s MUMÍNKY - severskými skřítky z knihy Tove Janssonové: Čarovná zima. Jejich svět nás moc zaujal. V mnohém se podobá tomu našemu:

...Na údolí leželo šedivé příšeří. A údolí už nebylo zelené, ale bílé. Všechno, co se kdy pohybovalo, znehybnělo. Všechny živé zvuky byly tytam. Všechno hranaté se zaoblilo….
Naše školní zahrada je přeci také skvělé území pro zkoumání zákonitostí zimního období.

Ani chvilku jsme neváhali. Důkazem toho jsou fotografie, na kterých jako mumínci zkoumáme “zaoblenost sněhu”, vliv teploty na přeměnu vody v jezírku v led, kvalitu sněhu při tvoření sněhových koulí a malbě sněhových obrazů, třesením větvemi stromů:

…” Tady jsem v létě skákal do vody,” zašeptal mumínek tichounce a hleděl na žluté polámané rákosí, které vyčnívalo z ledu. “ Voda byla tenkrát úplně teplá a uplaval jsem devět temp pod vodou.”.....

Mikuláš i Honzík už teď vědí, jak je to s tím rampouchem...Proč ze sněhu někdy jdou koule a někdy se úplně rozpadají. Sněhová koule se ve škole v umyvadle rozpustila. Soustředili jsme se na porozumění stupnici teploměrů. 

…” Vykládej mi o sněhu,” řekl mumínek a posadil se do tatínkova křesla, “ já tomu nerozumím.”

“ Já taky ne,” řekla Tiki. “ Říká se, že je studený, ale když se z něho postaví dům, je v něm teplo. Vypadá bíle, ale někdy je růžový a někdy modrý. Dovede být nejměkčí na světě a dokáže být také tvrdší než kámen. Nic není jisté. ….

Čtenářská dílna se moc povedla. Bezva jsme ji propojili s pozorováním v programu Ekolínů. A navíc, kniha o mumíncích se nám líbí a nezbývá, než ji prostě přečíst!

Lenka Pešičková, Lenka Demská a druháci